Aštanga jóga
Aštánga (Ashtanga) jóga má na rozdíl od Hatha jógy přesné stanovené pořadí pozic (asán), kdy jedna pozice přechází v druhou a tělo se na další vždy postupně připravuje. Pohyb je spojen s dechem, takže se postupem času fyzické cvičení stává tzv. meditací v pohybu.
Aštánga má přesně popsáno, jak jdou pozice za sebou, jaké dechové techniky máme použít, gesta (mudry), směry pohledu (drišti), použití energetických zámků (bandhy) a pro aštángu tolik typické propojení dechu a pohybu zvané „Vinyasa“. Je to styl jógy, který je dynamický, silový a založený na předem daných sériích asán, které nabírají postupně na obtížnosti.
Aštánga pochází ze školy v jižní Indii, z města Mysore, ve státě Karnataka. Zde je dnes také centrum nejslavnějších ashtangových škol.
V aštánze se uplatňují tři objekty pozornosti (tristhana), na které se zaměřujeme během cvičení:
Během ásan se zaměřujeme na držení pánevního dna a podbřišku, které stahujeme (tzv. bandhy). Ásána je první objekt pozornosti. S tím souvisí dechová technika udždžají, která dodává tělu sílu během provádění vinjásy. Třetí objekt pozornosti je směr pohledu v ásaně – drišti.
Zdrojem aštanga jógy je mudrc Pataňdžali a jeho Jógasútry, které sepsal někdy 300 let př. n. l. Podrobně v nich popisuje filozofii a pravidla jógy známých jako aštanga, což v překladu znamená osm údů nebo větví:
Aštanga je v současnosti vedle klasické hatha jógy nejrozšířenějším směrem. Je však také fyzicky nejnáročnější, což může být pro spoustu lidí odrazující. Aštangu proto není vhodné praktikovat pouze jednou dvakrát týdně jako některé jiné formy jógy, ale optimálně šestkrát do týdne. Tento typ jógy je poměrně striktní a vyžaduje od praktikantů velkou dávku vůle, disciplíny a pokory.
I když se aštanga může zpočátku jevit jako čistě fyzická aktivita, po nahlédnutí pod povrch zjistíme, že pod slupkou tohoto jejího fyzična je minimálně stejný díl duchovna. Zdravé a silné tělo je předpokladem k ostatním stupňům Pataňdžaliho osmidílné stezky.
